Opravdu hvězdná sestava v Grand Ole Opry - Chris Young, Mark Chesnutt, Montgomery Gentry, Charlie Daniels. Chesnuttův manažer se mě pokusil už týden předem dostat do zákulisí, ale požadavek byl zamítnut, protože už mě tam znají jako reportéra a žádná media v zákulisí Grand Ole Opry nejsou povolena. George Hamilton IV mě tam tedy zkusil dostat přímo přes ředitele Petea Fishera, ale ani to nevyšlo, protože jsem prý podle Fishera byl v poslední době v zákulisí už několikrát. Co byla Grand Ole Opry kvůli povodním přesunuta do Rymanova Auditoria, než se rekonstruuje Grand Ole Opry House, panují v Rymanovi velmi přísné restrikce vůči hostům v zákulisí, protože v Rymanovi není skoro žádné zázemí, narozdíl od Opry House, kde je velká společenská místnost ("green room"), bar a prostorné chodby, takže dostat se do zákulisí tam není problém. Do Rymana ale teď každý účinkující s sebou smí přivést jen jednoho hosta a problémy prý dělají dokonce i s rodinnými příslušníky účinkujících. Tato omezení potrvají až do znovuotevření Grand Ole Opry House 1. října. 

Informaci, že nedostanu backstage pass, jsem se dozvěděl ve chvíli, když už byla show vyprodaná, takže jsem se bohužel nedostal ani na koncert. U zadního vchodu jsem si tedy počkal na všechny účinkující aspoň na společnou fotku. Fotka s Montgomery Gentry mě stála pivo s Chesnuttem v Tootsies, kam mě zval jeho manažer a já stále ještě čekal na Eddieho a Troye u východu. Mark měl po skončení show autogramiádu nového alba "Outlaw" v prodejně suvenýrů Opry Originals na Broadway. Před zahájením autogramiády došlo k velmi vtipnému momentu. Několik okamžiků, než se do obchodu nahrnuly desítky Markových fanoušků z Opry, prošla kolem jeho stolku dvojice turistů. "Who is this?" - "Mark Chesnutt" - "Is he famous?" :-))

Mark měl velmi dobrou náladu a řekl, že až se dostane do Čech, že chce bydlet u mě doma, aby prý ušetřil. Na to si ještě asi počkáme, ale každopádně nepříliš daleko bude k vidění na podzim - 26.9. vystoupí ve švýcarském Schupfartu a 27.9. ve Four Corners u Mnichova.

Rozhovor s Charliem Danielsem dnes nedopadl, ale jeho manažerka slíbila, že ho v přístích týdnech můžeme udělat přes email.

Opět pondělí večer s Time Jumpers ve Station Inn a opět s Vincem Gillem. Tentokrát Vince zahrál i "San Antonio Rose."  Jako host vystoupil také Ranger Doug ze skupiny Riders In The Sky a švédský country zpěvák Red Jenkins, který je díky supraphonské LP desce "Red Jenkins in Nashville" známý i u nás.

Celou neděli propršelo a vyjímečně se ani nic zajímavého nekonalo. Domluvil jsem koncert George Hamiltona IV na farmě Vysoká v Chrastavě na 27.7. - pozvánka ZDE.

Mluvil jsem s manažerkou Brooks & Dunn a už vím, že můj rozhovor definitivně padl, protože Dunn má absolutní klid až do prvního koncertu v Indianapolis 16.7. a moje letenka přebookovat nejde. 

Ve Full Moon Saloonu jsem se večer rozloučil s Rogerem Willsem. Odjíždí s Alanem Jacksonem na několik týdnů na turné, tak už se s ním v Nashvillu nepotkám. 

Opravdu vynikající show v Opry. Rebecca Lynn Howard zhubla a vypadá skvěle. Mandy Barnett má i po 15 letech stále úspěch s písněmi Patsy Cline. Mike Snider měl na Opry velmi nevhodné oblečení. Little Jimmy Dickens své vystoupení zrušil a zřejmě to bylo na poslední chvíli, protože v první půlce byl program očividně natahován povídáním a rozhovory s účinkujícími. Z Opry legend vystoupili "aligátor" Jimmy C. Newman, Jim Ed Brown a dále 4 babičky - Connie Smith, Jan Howard, Jeannie Seely a Jean Shepard. Bluegrass byl zastoupen Bobby Osbornem s kapelou. Největšimí hvězdami byly Terri Clark, která zahrála svoje superpecky "Girls Lie Too" a "Poor Poor Pitiful Me" a závěr patřil Joeovi Diffiemu, který málem zbořil Ryman našlápnutými verzemi svých hitů "Third Rock From The Sun" a Pickup Man". Byl opravdu skvělý, jako vždy. 

Po Opry jsem byl opět v Full Moon Saloonu. Ptal jsem se Rogera Willse, jestli Alan Jackson neplánuje další turné do Evropy a on že prý pokud se něco bude plánovat, tak teď to bude spíš turné do Austrálie. Nic ještě ale není jisté, protože Alan velmi nerad cestuje a možné nakonec nebude chtít nikam jezdit.

V rámci série Bluegrass Nights hráli v Rymanovi The Grascals. Měl jsem s nimi domluvený rozhovor, ale jelikož bylo přítomno víc novinářů, manažerka rozdělila kapelu na půlku a probíhaly vždy dva rozhovory současně. Reportérka z Country Weekly vyžrala hlavní hvězdy a na mě zbyli "pouze" mandolinista Danny, houslista Jeremy a nová banjistka Kristin. Na rovinu jsem jim řekl, že dokud jsem si neposlechl nové album The Famous Lefty Flynn's, vážně jsem si myslel, že Kristin je novou hlavní zpěvačkou, protože na všech fotkách, plakátech i na webu mají Kristin v popředí, takže to skutečně vypadá, že je klíčovou postavou kapely. Danny na to pobaveně odpověděl, že Kristin je jejich hlavní banjistkou :-)

Jako předskokan koncert otvíral legendární J.D. Crowe a kapelou. Přestože měl koncert velkou propagaci a po Nashvillu všude visely plakáty a dokonce i několik billboardů, hlediště v Rymanovi bylo obsazené jen asi ze třetiny (asi 500-600 lidí). The Grascals měli ale i tak velký úspěch a dokonce s nimi vystoupil i nečekaný host - Dierks Bentley, který s nimi zahrál bluegrassovou verzi Jenningsovy klasiky "Only Daddy That'll Walk The Line". Nahrál jsem s Dierksem krátký videopozdrav.

Ve středu toho bylo na výběr dost - Roger Bob Wills s velkou kapelou v The Stage, večer s textaři v Commodore Grille, kde hrál i Jim McBride (spoluautor "Chattahoochee"). Nakonec jsem ale nemohl odmítnout pozvání George Hamiltona IV na jeho koncert ve Franklinu. Jednalo se o gospelový koncert v kostele, což jsem coby militantní ateista (DÍKYBOHU) neocenil, ale bylo velmi zajímavé poznat Georgovi hosty v zákulisí. Byli tam rovněž manželé Holly a Barry Tashianovi. Barry Tashian se svojí kapelou The Remains v roce 1966 jako předskokan otevíral koncerty pro Beatles na jejich posledním americkém turné, o čemž pak napsal knihu. Taky strávil 10 let v Hot Bandu Emmylou Harris, kde nahradil Rickyho Skaggse na pozici hlavního kytaristy. Barry vyprávěl historku o soukromé party Beatles a Beach Boys v New Yorku, kde si obě kapely prý navzájem chválily svoji muziku.

Nahrál jsem s Georgem krátkou upoutávku na Portu v Ústí nad Labem, ze které jsem taky sestříhal krátký jingle pro Český rozhlas.

Raul Malo hrál velmi působivý koncert ve Station Inn. V jeho kapele hrál rovněž Aaron Till, houslista od Chesnutta. Většina repertoáru se skládala z Malovy sólové dráhy (především album "The Lucky One"). Z dráhy v The Mavericks zahrál pouze "All You Ever Do Is Bring Me Down". Na závěr jsem s ním natočil pohodový rozhovor. O případném obnovení The Mavericks v budoucnu prý velmi pochybuje.

V publiku sedělo mnoho známých tváří - Suzanne Alexander z GAC, která tam byla s kamarádkou, zpěvačkou Anitou Cochran (duet se Stevem Warinerem "What If I Said"), dále Bill Lloyd z někdejšího populárního dua Foster & Lloyd, který tolik přibral, že jsem ho málem nepoznal nebo Kathy Chiavola, která před mnoha lety hrála v Liberci s Markem O'Connorem a Jerrym Douglasem. Vedle mě seděla slečna, která hrála v klipu Blake Sheltona "She Wouldn't Be Gone". Jmenuje se Angela Wood a snaží se prorazit i jako zpěvačka. Dala mi své CD, které z ní velmi dobře. Byla tam s kamarádkou - viceprezidentkou labelu Big Machine, která dělá rovněž PR pro Taylor Swift. Ptala se mě, jestli se mi líbí Taylor, na což jsem diplomaticky odpověděl "I really prefer Mark Chesnutt", načež prohlásila, že něco tak legračního už dlouho neslyšela :-P

Vypravil jsem se do Station Inn na koncert western-swingové kapely Time Jumpers, protože jsem dostal tajnou informaci, že s nimi možná vystoupí Vince Gill - a taky vystoupil! Jumpers hráli ve vyjímečném složení - nejlepší současný steelkytarista Paul Franklin, neméně slavný houslista Larry Franklin a zpěvačka Dawn Sears (známá např. z duetu s Tracym Byrdem - "Out Of Control Raging Fire"). Vince s nimi odehrál celý koncert a mimo jiné zahrál své kousky "Oklahoma Swing" a "Take Your Memory With You". V druhé půlce večera se ve Station Inn objevil George Hamilton IV, což pro mě bylo docela překvapení, protože jsem s ním byl zrovna ten den na obědě a George vůbec neříkal, kam se večer chystá. George s sebou přivedl irského zpěváka Collina Elliota, se kterým nahrával své nové gospelové album a který je zrovna na návštěvě v Nashvillu. Time Jumpers pozvali George na podium a s celou kapelou pak zahrál svůj největší hit "Abilene" a pak představil Collina, aby spolu zahráli "What A Friend We Have In Jesus" z nového projektu. Ještě před začátkem koncertu jsem se Vincovi Gillovi představil a požádal ho o rozhovor, na což velmi nejistě odpověděl "maybe after the show". Když pak byl George Hamilton IV pozván na podium, ještě před uvedením Collina představil mě jako "přítele a cestujícího žurnalistu z České republiky", což zřejmě pomohlo k tomu, že mi Vince rozhovor nakonec dal. Natočil jsem s ním tedy naprosto luxusní rozhovor a Vince byl velmi milý, sdílný a sám se těším, až budu tento zajímavý rozhovor přepisovat :)

Většinu dne jsem strávil v domě (a bazénu) Kellyho Williamse, manažera Marka Chesnutta, a prakticky celý den jsem poslouchal historky o Chesnuttovi, kapele a především o nahrávání posledního alba Outlaw, které vyšlo 22. června. Mark nahrál kolekci "outlaw songs" ze 70. let pod taktovkou Petea Andersona (producent většiny desek Dwighta Yoakama). Celé album bylo nahráno v Los Angeles, což se odráží i na odlišném zvuku oproti předchozím albům. Před několika týdny jsem četl rozhovor s Petem Andersonem, který říkal, že se nikdy v životě nesetkal s takovým talentem, jako je Chesnutt, a že zatímco jiní umělci obvykle tráví týdny ve studiu nahráváním desky po částech a neustále přetáčejí různé části dokud vše nezní dokonale, Mark Chesnutt prý vše nahrál během pouhých tří hodin. Nová deska zní skvěle, doporučuji!

U příležitosti Dne nezávislosti se večer v centru konala velká show, která vyvrcholila koncertem Trace Adkinse a ohňostrojem. Večer se na Brodway, k řece, do parku, no prakticky do celého centra nahrnulo dobrých 100-150 tisíc lidí. Adkinse mělo možnost vidět jen prvních pár tisíc lidí, kteří obsadili park už brzy odpoledne, dalších pár desítek tisíc ho aspoň spatřilo na velkých obrazovkách a zbylá většina lidí ho pouze slyšela. Trace odehrál velmi našlápnutý set svých posledních hitů včetně "Swing", "Ladies Love Country Boys", "Songs About Me", "Hot Mama", "You're Gonna Miss This" a na závěr nemohlo chybět nic jiného než "Honkytonk Badonkadonk". Jako přídavek zahrál nový singl "This Ain't No Love Song." Pak již za produkce nashvillského symfonického orchestru začal mohutný ohňostroj. Vtipné bylo, že jakkoliv je Nashville countryové město a místní symfonický orchestr seriózní hudební těleso, tak k ohňostroji na Den nezávislosti hráli znělku z Hvězdných válek :-)

Konečně jsem se dostal do Opry. Zrovna hrála Emmylou Harris, Wynonna, Bill Anderson, John Conlee a další. Nejdřív jsem mluvil s Jan Howard, která prý hrála s Johnnym Cashem v Praze v roce 1978. George Hamilton IV mě představil Emmylou Harris. Byla moc milá a když jsem se jí ptal, co si pamatuje ze svého koncertu v Praze v roce 1992, kde tehdy vystoupila na oslavě 25. výročí Fešáků, říkala, že byla celou dobu na koncertě a vůbec neměla možnost prohlédnout si město, takže se prý chce ještě do Prahy podívat. 

Měl jsem s sebou fotku s Wynonnou ze setkání před dvěma lety, kterou jsem si chtěl nechat podepsat, ale ta byla nějaká naštvaná, v zákulisí se těsně před svým vystoupením vztekala, tak jsem se k ní neodvážil přibližít...

Mluvil jsem s Petem Fisherem, ředitelem Grand Ole Opry, a ptal se ho na zachraňování artefaktů během povodní a na postup rekonstrukce Opry House. Prý už den před zatopením odpojili proud a všechny cennosti vynosili do horních pater. Vůbec netušili, kolik vody se do Opry může dostat, a tak se stalo, že pod vodou zůstal slavný středový kruh z původního podia z Rymanova Auditoria, kde sídlila Opry do roku 1974, na kterém stály všechny legendy včetně Hanka Williamse a Patsy Cline. Tento kruh byl prý dvě stopy pod vodou, která ho úplně nadzvedla, takže prý trčel na jedné straně zvednutý. Již je vysušen a očištěn a naštěstí se mu nic nestalo, takže bude připravený na slavnostní znovuotevření Grand Ole Opry House 1. října. Pete je teď prý v Opry House každý den. Celé přízemí hlediště je prý vystěhované a budou pořizovat nové sedačky.

Po skončení show v Opry mě George Hamilton V odvezl na Midnight Jamboree do Ernest Tubb's Troubadour Theatre, kde měl speciální show George Hamilton IV k příležitosti vydání svého gospelového 2-CD, které nahrál se spoustou hostů včetně Rickyho Skaggse, Martyho Stuarta, Charleyho Pridea a mnoha dalších. Na Midnight Jamboree s George IV vystoupili např. Bill Anderson, Jan Howard a Jim Ed Brown.

Jedním z účinkujícím byl Dave Moody z Moody Brothers, kteří kdysi s Jiřím Brabcem nahráli v Praze desku. Říkal jsem mu o chystaném vzpomínkovém koncertu na Brabce a natočil s ním improvizovaný rozhovor o spolupráci s Jiřím Brabcem, který vydám jako upoutávku na Portu.

George Hamilton IV se zdržel na turné v Georgii a zrušil večerní vystoupení v Grand Ole Opry, čímž jsem přišel o přístup do zákulisí a zároveň i o domluvený rozhovor s Kathy Matteou. Volal jsem jejímu manažerovi, který ale bohužel trval na tom, že rozhovor může proběhnout jedině v zákulisí v Rymanovi a nikde jinde. Škoda.

V Riverfront Parku hrál večer Chuck Wicks volně přístupný koncert na oslavu výročí parníku General Jackson. Chtěl jsem jít, ale nakonec jsem tuto show vyměnil za sledování nejnovějšího dílu It Crowd...co se dá dělat :-) Na Broadway jsem dorazil až pozdě večer a podíval se znovu na Rogera "Boba" Willse ve Full Moon Saloonu.

Vypravil jsem se do blízkého Brentwoodu, kde v barbeque baru Judge Bean's hrála Megan Mullins. Byla to pro mě srdcová záležitost, protože Megan a jejího manžela Johna Bohlingera sleduji už několik let. Megan je neuvěřitelně talentovaná zpěvačka a houslistka, která hraje v doprovodné kapele Randyho Owena (bývalého frontmana Alabamy), dále hraje v doprovodné kapele Shakiry, se kterou před pár měsíci hrála také v Německu na MTV Music Awards, slibně se jí rozjíždí její vlastní sólová kariéra a kromě toho doprovází řadu hvězd při zvláštních příležitostech - např. nedávno Megan s Johnem doprovázeli většinu účinkujících na CMT Music Awards včetně bláznivého intra Kida Rocka. Natočil jsem s Megan rozhovor, ve kterém mě nejvíce dostala tím, že kapele v Shakiry prý mimo jiné hraje na banjo a pak když jsem se jí ptal na nějaké konexe na Čechy, tak řekla, že v Čechách zatím nebyla, ale že když byla malá, byla na hudebním táboře Marka O'Connora, kde byl český kluk jménem Jakub Třasák, který jí naučil tancovat polku. Samotný koncert by byl na samostatnou reportáž. Megan s Johnem a kapelou fantastickým způsobem hráli tři a půl hodiny vše od Patsy Cline, přes Creedence Clearwater Revival až po Dwighta Yoakama a samozřejmě Megan hrála i nějaké své věci, ze kterých mi věnovala "Long Past Gone" :-)

V druhé půli večera se tam najednou objevil Wade Hayes, který nyní hraje s Megan v Owenově kapele. John ho přemlouval, ať něco zahraje, ale Wade že prý nemůže, že strávil celý den na motorce a nemůže hrát na kytaru. Potvrdili jsme si s Wadem pořízení předběžně domluveného rozhovoru během následujících dvou týdnů.

OK, konečně mám pořádný rozhovor - BILLY DEAN!!! Hrál v Bluebird Café spolu s několika úspěšnými textaři. Billy zahrál "Billy The Kid", "I'm In Love With You", "Real Things", "If There Hadn't Been You", "Let There Be A Little" a "Somewhere In My Broken Heart". Na závěr jsem s ním natočil rozhovor. Billy byl úplně skvělý a vyptával se mě na možnost vystoupit v Čechách. Právě se totiž vrátil z turné po Anglii, Skotsku a Irsku s Kennym Rogersem a do budoucna chce prorazit v dalším zemích. Opatrně jsem mu naznačil nižší cenové podmínky a vysoké náklady na dopravu a dal příkladem rozpočet koncertu Marka Chesnutta,  načež se Billy začal smát, že Chesnutt je prý prcek, který vůbec nepotřebuje obchodní třídu, že mu stačí turistická a pak dodal, že Chesnutt by prý klidně mohl cestovat v přihrádce na zavazadla. Asi se chlapci dobře znají :-)

Hodně zajímaví byli daší přítomní textaři. Cory Batten a Kent Blazy zahráli "Getting You Home 

The Black Dress Song)", kterou napsali s Chrisem Youngem a která dostala zrovna minulý týden cenu. Batten pak sám zahrál "She Wouldn't Be Gone", kterou napsal pro Blake Sheltona. Dave Berg zahrál svoji píseň "Stupid Boy" (#1 pro Keitha Urbana) a spolu se Samem Tatem na závěr zahráli "If You're Going Though Hell" (#1 pro Rodneyho Atkinse). 

Dnes jsem byl pozván do Bluebird Café na koncert Marka Wayne Glasmira spolu s textaři Lucasem P. Gravellem a Tirkem Wilderem. Glasmire před několika týdny bodoval v Evropě s písní "You Opened My Eyes", která se v Anglii udržela 4 týdny po sobě na 1. místě country hitparády. Dělal jsem s ním rozhovor, což sice takové terno nebylo, ale víceméně to byla součást dohody, že udělám promo rozhovor s tímto novým zpěvákem a za to budu moct natočit rozhovor s The Grascals na jejich koncertu v Rymanově Auditoriu 8.7. (oba umělci mají stejnou manažerku). Zajímaví byli v Blue Bird Café spíš ti další textaři - Lucas P. Gravell se proslavil písněmi, které nahrál Jimmy Buffett a Tirk Wilder je znám především díky titulní písni k seriálu Walker Texas Ranger - "Eyes Of The Ranger", kterou ve znělce seriálu nazpíval sám Chuck Norris. Tirk prohlásil, že tato píseň mu už 15 let splácí hypotéku.

Po skončení show následoval v Bluebird Café další koncert, tentokrát zase jiných textařů, se kterými měli vystoupit i The Wrights, na které jsem se velmi těšil a kvůli kterým jsem tam vlastně byl. Bohužel dorazila samotná Shannon s tím, že Adam si popletl termín a odjel na basebalový zápas do Illinois. Koncert byl fajn, Shannon sama hrála jejich hit "You're The Kind Of Trouble", ale bez Adama to prostě nebylo ono. Chtěl jsem na místě požádat The Wrights o rozhovor, ale jelikož většina otázek byla právě na Adama, tak jsem se po skončení se Shannon domluvil, že zkusíme udělat rozhovor jindy až se vrátí Adam. Byla moc milá, dala mi na sebe email a doufám, že to dopadne. Jak je známo, Adam je synovcem Alana Jacksona a na jeho poslední album Freight Train napsal písníčku "Tail Lights Blue", jejíž akustickou verzi ve vlastním podání nahrál na youtube. Taky jsem získal jejich nové album "Red And Yellow, Blue And Green", které oficiálně vyjde až 10. srpna. Zítra jdu do Bluebird Café na koncert "Billy Dean a přátelé" a doufám, že Billy si nic nepoplete a nebudou tam jen "přátelé"...

Přes den zařizování - pravděpodobně budu dělat rozhovor s The Grascals v Rymanovi 8.7. Ozval se mi Michael Peterson, že je celý měsíc na turné a bohužel se s ním nepotkám. Koupil jsem si lístek na koncert Billyho Deana v Bluebird Café na středu. Už vím na 100%, že rozhovor s Brooks & Dunn v Nashvillu nedopadne, protože Ronnie Dunn má přísný hlasový klid až do 16.7. Jedinou možností by bylo udělat rozhovor na jejich koncertě v Cincinnati v Ohiu 18.7., ale moje letenka nejde bohužel přebookovat. Manažerka Brooks & Dunn slíbila, že se mi změnu letu pokusí zařídit přes svou sestřenici, která pracuje u Delta Airlines, tak uvidíme. Každopádně velmi oceňuji, že když Brooks & Dunn ze dne na den přesunuli 10 megakoncertů a management musí mít práce nad hlavu, je manažerka ochotná zabývat se přebookováním mé nepřebookovatelné letenky, abych se dostal na show do Cincinnati...

Večer hrál v Tin Roof onen tančící hezoun z Opry Mills. Jmenuje se Stephen Salyers, jeho hudba byla lehce alternativní, ale vůbec ne špatná.

Další show v The Wheel, opět hrál Gary Gibson s Johnnym Lee Carpenterem. Johnny Lee je pravdu skvělý houslista a kytarista. Bavil jsem se s ním a mimo jiné se dozvěděl, že Billy Carpenter (bubeník od Chesnutta) je jeho bratr. Tady je starší video, kde Johnny Lee hraje na akustickou kytaru s Tracym Byrdem.

Většinu dne jsem strávil kontaktováním manažerů, publicistů i samotných interpretů a domlouval termíny rozhovorů. V jednání je Kathy Mattea, Emmylou Harris, Chris Young, Wade Hayes, Charlie Daniels a dál se uvidí. Doufám, že klapne aspoň polovina... Dnes mi napsal Dean Sams z Lonestar, že jsou na turné až do 16.7. a bohužel se s nimi letos nesetkám.

Večer v jednom barů na Broadway hrál Johnny Lee Carpenter, houslista a kapelník od Tracyho Byrda. Poté, co Tracy na přelomu roku ukončil kariéru, rozpustil kapelu a prodal zájezdní autobus, je pro Johnnyho hraní v místních barech asi jediný zdroj obživy.

V Tin Roof jsem se po půlnoci potkal s Chuckem Wicksem. Nic nehrál, jen přišel zapařit. O Chuckovi se nedávno psalo, když se s ním rozešla Julianne Hough, ale už se moc nepíše, že natočil nové album a hitparádou mu pomalu stoupá první singl "Hold That Thought". S Chuckem jsem se neviděl od koncertu Brada Paisleyho před 2 lety, na kterém tehdy hrál ještě s Julianne jako předskokan - viz reportáž.

Vypravil jsem se na Kena Mellonse, který měl hrát večer na Broadway v baru The Wheel, ale koncert se nekonal. Ve dveřích jsem se však potkal se starým známým - Rogerem Willsem - basákem od Alana Jacksona. Hrál zrovna vedle v Blue Moon Saloonu, tak jsem se podíval na jejich show. Alan má několikatýdenní přestávku ve svém turné, tak teď Roger hraje středy a pátky na Broadway. Před měsícem mu voda vyplavila dům, ale říkal, že už má skoro všechno opraveno. Roger je mimochodem také autorem hlášky "don't rock the jukebox", která Alana inspirovala k napsání stejnojmenného hitu :-)